V neděli 7.9. jsme jeli poměřit síly se Slovanem Liberec a FK Pardubice. Sehráli jsme 3 přátelské zápasy po 2x20 minutách což se později ukázalo jako zásadní.
Jako trenéři jsme byli plní očekávání jaká bude konfrontace s předními českými týmy. I když se pro naše kluky snažíme shánět kvalitní soupeře, nehrajeme s nimi každý den.
Zázemí i stav hrací plochy odpovídal prvoligovému týmu, ale to kluci moc nevnímali a těšili se na první zápas.
Soupeř ukázal svoji kvalitu. Bylo vidět, že individuálně jsou hráči soupeře lepší, ale naší týmovou hrou, poctivými návraty a výbornou rozehrávkou od brankářů jsme všechny tři zápasy dokázali vyhrát.
Další ponaučení ze zápasů bylo, že soupeři se snažili střílet snad ze všech otevřených pozic na naší polovině hřiště. Na to nejsme zvyklí a musíme zapracovat na dostupování hráčů a bránění přímé střele.
Vše se také odehrálo v mnohem vyšším tempu, než na který jsme zvyklí, ale to jsme očekávali. Musíme zapracovat na rychlosti rozehry a obecně na fyzické připravenosti. Ukázalo se, že nám vždy ke konci docházejí síly. Je znát, že soupeř hraje běžně na 20 minut a my na 15.
Co je ale důležitější než výsledek je předvedená hra. Některé akce, kdy jsme od brankáře dokázali sehrát akci de facto na několik dotyků a dávali gól do prázdné branky byly nádherné a zasloužili jsme si potlesk fanoušků včetně těch soupeřových.
Jaký je závěr z této akce? Dle vyjádření trenérů soupeře nejsme na Slovanu naposledy a vypadá to, že přijmou pozvánku na náš turnaj 17.11. A to je za mne to nejdůležitější. Pro zlepšení potřebujeme hrát s kvalitními soupeři, kteří skutečně prověří, jak na tom jsme.
Dukla – FC Slovan Liberec 1 11:10
Dukla – FC Slovan Liberec 2 11:5
Dukla – FK Pardubice 10:7
