Díky účasti na finálovém turnaji jsme přeskočili první dvě předkola a hráli jsme až finální kvalifikaci.
Los nám nepřál. Hned tři týmy hrají nejlepší soutěž v Praze. FK Meteor Praha VIII, FC TEMPO Praha a SK Motorlet Praha. To vše doplněné fotbalovou akademií Jablonce.
Přesto jsme šli do turnaje s optimismem. Když hrajeme naši hru jsme schopni porazit takřka kohokoliv.
Hned první zápas nás měl prověřit. Nastoupili jsme proti Meteoru Praha VIII. Na kvalifikaci minulý rok jsme s nimi prohráli a jejich fyzická, ale čistá, hra nám nesvědčila.
Kluci ale do zápasu dali vše, ještě byli plní sil. Poctivě se vraceli a soupeři nedarovali nic zadarmo. Fyzicky jsme se jim vyrovnali což mne příjemně překvapilo. Nakonec jsme po velmi vyrovnaném zápase plném krásných akcí zvítězili 2:1.
Druhá zápas jsme nastoupili proti ABC Braník, který měl být papírově z těch slabších soupeřů. Omyl. Jen se potvrdilo, že není radno nikoho podceňovat a makat se musí celý zápas. Vyhráli jsme 4:3.
Třetí zápas proti FK Čáslav už byl klidnější. Kluci pochopili, že nedostanou nic zadarmo a tak jsme vyhráli zaslouženě 7:2.
Čtvrtý zápas nás čekal nejsnazší soupeř AVIA Čakovice. Soupeře jsme „přejeli“ rozdílem třídy a vyhráli 8:0.
Systém kvalifikace je neúprosný – 20 minut hra a pak 10 minut na přesun na další hřiště. To vše bez přestávky. Po dohodě s ostatními trenéry se dohodla 15 minutová pauza po čtvrtém zápase.
Tu kluci využili k nabrání sil a s vědomím, že nám stačí jediná výhra k postupu jsme nastoupili k pátému zápasu proti zatím stejně suverénnímu TEMPO Praha.
Nevím čím to je, ale zápasy po pauzách se nám nedaří. TEMPO rychle vedlo 3:0. Všude bylo dříve, bylo důraznější, rychlejší, techničtější, zkrátka bylo lepší ve všem. Také nám začali docházet síly. Zápas nakonec skončil 5:2 což pro nás byl ještě lichotivý výsledek.
Kluky první prohra psychicky srazila a v kombinaci s docházejícími silami bylo zaděláno na problém. Z pohledu trenéra s tím nic moc nejde dělat. Máte ani ne 5 minut na nabuzení týmu, ale podmínky jsou pro všechny stejné.
Šestý zápas nás čekal Jablonec. Soupeř, který jistě není nad naše síly. Vždyť jsme si vyzkoušeli, že jsme schopní porazit Slovan Liberec tak proč ne Jablonec. Bohužel psychika a nedostatek fyzických sil nás srazily a prohráli jsme naprosto zaslouženě 2:6.
Co teď? Čekal nás zápas o všechno a kluci byli po dvou prohrách psychicky dole a fyzicky na tom nebyli o moc lépe. Vzali jsme si delší pauzu a až po upozornění rozhodčího jsme se přesunuli na další hřiště. Čas jsme využili pro povzbuzení a i každá minuta navíc k odpočinku se hodila.
Poslední zápas nás čekal domácí tým Motorlet Praha. Jak se ukázalo, tak na tom nebyl po fyzické stránce o mnoho lépe než my. Zápas tedy rozhodnou morálně volní vlastnosti. A v nich jsme byli jednoznačně lepší. Naši hráči „mleli z posledního“, přesto se vraceli a bojovali o každý míč. Výsledkem bylo zasloužené vítězství 4:1 a postup na finálový turnaj Planeo CUP, který se uskuteční 30-31.5.2026.
Jsem na náš tým hrdý. Postoupili jsme po druhé za sebou a to už není náhoda.
Minule jsme skončili na 19. místě. V letošním ročníku chceme zlatou skupinu. Je to ambiciózní cíl? Jistě. Je nereálný? Na odpověď si vypůjčím citát „Sláb jenom ten, kdo v sebe ztratil víru, a malý ten, kdo zná jen malý cíl.“
