Fotbalpraha.cz Můj typický gól? Haluz! říká kanonýr Kotlík

Hrál v juniorce Dukly Praha, pak třetí ligu v Kunicích i ve Štěchovicích. Přesto ho před začátkem minulé sezony v Pražská teplárenská přeboru znal málokdo. Nevyčníval. To se teď změnilo: ONDŘEJ KOTLÍK táhl gólově Duklu Jižní Město a stal se nejlepším kanonýrem soutěže v ročníku 2016/17 se 34 góly. „Ve vápně jsem platný, tam se cítím nejlépe,“ říká 23letý útočník, jemuž se odjakživa přezdívá Kotel. I v nové sezoně odstartoval skvěle: dal tři ze čtyř gólů Dukly, která vyhrála oba úvodní zápasy ročníku 2017/18.

Hrál v juniorce Dukly Praha, pak třetí ligu v Kunicích i ve Štěchovicích. Přesto ho před začátkem minulé sezony v Pražská teplárenská přeboru znal málokdo. Nevyčníval. To se teď změnilo: ONDŘEJ KOTLÍK táhl gólově Duklu Jižní Město a stal se nejlepším kanonýrem soutěže v ročníku 2016/17 se 34 góly. „Ve vápně jsem platný, tam se cítím nejlépe,“ říká 23letý útočník, jemuž se odjakživa přezdívá Kotel. I v nové sezoně odstartoval skvěle: dal tři ze čtyř gólů Dukly, která vyhrála oba úvodní zápasy ročníku 2017/18.

Upřímně: čekal jste, že hned v první sezoně takhle gólově okouzlíte přebor?
Nečekal. Po půl roce v Německu jsem se chtěl vrátit do Česka. S Duklou JM jsem trénoval, dostal jsem nabídku, abych za ni i hrál, ale že mi to hned takhle bude padat, z toho jsem sám překvapený.

Co jste tedy před sezonou čekal?
Za osobní cíl jsem měl, abych dal 20 gólů. Všechno přes dvacítku už je nad rámec mých plánů. (usmívá se)

Z čeho ta očekávaná gólová dvacítka vycházela?
Je to pro mě hranice dobré sezony. Pražský přebor není jednoduchá soutěž, jak si někdo může myslet. Navíc pro mě byla nová, úplně jsem nevěděl, co od ní čekat. Přesto jsem si řekl, že bych chtěl dát těch dvacet gólů. To se mi v mužském fotbale ještě nikdy nepovedlo, takže mám radost. V dorostu jsem góly dával, ale chlapský fotbal, to je úplně něco jiného. Tady mají branky mnohem větší váhu. Je těžší se prosazovat.

Ale vám se to daří. Jak moc jste ze sebe překvapený, že jste takhle „přešvihl“ plán?
Hodně. Víte, já jsem dřevák dřeváků. Jak na tréninku, tak v zápase. Jsem až udivený z toho, jak lehce ty góly dávám.

Nikdy jste si nepřipadal jako klasický kanonýr?
V juniorce Dukly i Kunicích, kde jsem hrál před Duklou JM, byla velká konkurence. Tam jsme se v první řadě prali o základní sestavu. Když ji člověk vybojoval, tak se pak snažil dát nějaký gól. Bylo to trochu jiné.

To musí být velká změna, tady jste nastřílel více než třetinu ze všech gólů týmu.
Musím poděkovat klukům z mančaftu, snažili se, abych tabulku střelců vyhrál. Hráli to na mě, chtěli mi pomoct. Po podzimu jsem měl deset gólů, což nebyl moc velký zázrak, ztrácel jsem, ale na jaře se to začalo sypat.

A stal se z vás útočník č. 1. Měli jste to tak s trenérem nastavené hned od vašeho příchodu z Německa?
První zápas jsem nehrál, protože se čekalo na papíry. A jistého jsem neměl vůbec nic. Do přípravy jsem šel jako jeden ze čtyř útočníků, který se bude rvát o místo.

No a je z vás nejlepší střelec soutěže. Kdy vás napadlo, že by to v tomhle směru mohlo klapnout?
V půlce dubna jsem dal hattrick Horním Měcholupům, tím jsem se víceméně dostal do hry. To jsem si říkal, že by to šlo, protože Mašlej byl zraněný a Micka moc gólů nedával. Když jsem je dohnal, tak dal Mašlej hned při návratu šest gólů… Říkal jsem si ale, že nebudu nic vzdávat. A podařilo se. Jen za to opravdu vděčím ostatním, protože si nepamatuju gól, který bych si vybojoval sám.

Jste tedy typický střelec do pokutového území?
Trenér se snaží, abych byl do hry, což i myslím jsem, ale to je daleko od vápna. Útočník musí být tam, kde je platný, tedy ve vápně. Tam se cítím nejlépe. Takový David Lafata. (usmívá se) Co se hry týče, tak ho sice vůbec nemusím, ale výběr místa před brankou, to má Lafata excelentní. Míč si najde všude. Dukla mě naučila hodně věcí, ale tohle se asi naučit nedá. To musí mít člověk v sobě.

Trenér Světlík o vás řekl, že kdybyste hrál za AC Milán či za Kozojedy, vždycky budete chtít být nejlepší střelec. Platí to?
To je jasné. Kam přijdu, tam chci být nejlepší střelec. Nejsem žádný velký talent, ale jsem bojovník. Všechno jsem si ve fotbale vybojoval.

Prý jste na sebe docela přísný. V čem přesně?
V tom, že si i po gólech říkám, že se ta situace dala vyřešit lépe. Tak třeba na Čafce se mi povedla krásná střela, kde bylo všechno asi tak, jak být mělo, ale většinou se najde něco, co jde zlepšit. To mi vždycky říká i táta. Ten je se mnou u fotbalu odmalička a pokaždé mi něco vytkne.

Teď už je spokojený, když jste nejlepší kanonýr přeboru?
Táta nebude spokojený nikdy, najde chybu u všeho. Ale vděčím mu za hodně. Nechám si od něj poradit. S mým příchodem do Dukly JM dostal nabídku dělat vedoucího mužstva, takže jsme teď spolu v jednom týmu. Já na hřišti, táta na lavičce.

Jak to funguje?
Neřeším to, byl by stejně na každém zápase, jen je na střídačce místo na tribuně. A po zápase si může dát pivo, já pak řídím.

Říkáte, že váš otec chválou šetří. Co vy, pochválíte se někdy?
Možná po zápase, kdy dám gól dva, udržím vepředu míče a vyhrajeme. Pak si řeknu, že to bylo slušné.

I když jde jen o přebor, máte za sebou životní sezonu?
Dalo by se to tak říct, hrál jsem, dal jsem hodně gólů, může se to tak brát.

Může to být i odrazový můstek zpět do vyšších pater?
Kdyby přišla šance, která by stála za vyzkoušení, asi bych do toho šel. Třeba třetí liga už má kvalitu, jen je potřeba hodně trénovat, je tam cestování na zápasy. Práci mám ale nastavenou tak, abych mohl hrát fotbal. O třetí lize bych rád uvažoval, v srpnu mi bude 24 let, tak proč ne? Zabojoval bych.

Byl jste v dorostu, později juniorce ligové Dukly. Byla nějaká šance pošoupnout se do A-týmu?
Někdy jsme s juniorkou trénovali dohromady s áčkem, takže nás vedení vidělo. Ale byly to tréninky, kdy jsme chodili všichni, na hřišti bylo asi čtyřicet hráčů. Větší šanci jsem nedostal, do áčka jsem nenakouknul. Dal jsem tomu, co jsem mohl, nepřišlo to. Na nikoho se nezlobím, ani na sebe. Udělal jsem maximum.

Snil jste v té době o lize?
Ano, snil. A sním pořád. Jen by teď ta cesta byla delší a náročnější. Je však dost hráčů, kteří do nejvyšší soutěže nakoukli až v pozdějším věku, třeba ve 27 letech – naděje je vždycky. Musím bojovat, nic nepřijde samo. Člověk pro to musí něco udělat.

Vy se ale můžete posunout s Duklou do divize. Bral byste to?
Sportovně bych o nás neměl v divizi obavy, kvalitu na tuhle soutěž bychom určitě měli. Osobně bych náš případný postup do divize bral. Bylo by fajn se posunout zase o kousek dál, nezakrnět v přeboru. Šli jsme do sezony s tím, že chceme být ve špičce. Dukla má teď sérii postupů v řadě, přidat další, to by bylo krásné. Chceme se zlepšovat – v tom by byla divize určitě dobrá.

Dukla JM by mi v divizi seděla. Zvenku se mi zdá, že v přeborových podmínkách fungujete „nejprofesionálněji“ a v tomto ohledu převyšujete konkurenci.
Beru to stejně. Polovina lidí u nás prošla ligovou Duklou, jsme tak nastavení, trenér taky. Na přebor je to u nás opravdu poměrně profesionální.

V čem je největší síla Dukly JM?
Do poslední minuty každého zápasu se snažíme o svou hru. Každého soupeře přehrajeme, ale zase dostáváme hrozně laciné góly. I přes vysokou herní kvalitu tam byly zbytečné ztráty. Sice se na nás asi hezky dívá, ale to nám body nepřinese.

Hrál jste třetí ligu. Jak velký rozdíl je to oproti přeboru?
Je to velký skok, hráči ve třetí lize jsou mladší, hbitější, rychlejší, v přeboru je výrazně menší kvalita než v ČFL. To se nedá srovnávat.

Dodává vám sebevědomí, že jste ještě nedávno v téhle soutěži působil?
Těžím ze zkušeností a situací, které jsem ve třetí lize zažil, to je pravda. Nikde nechodím a neříkám, že jsem hrál třetí ligu, to nikdo z nás, ale my, co jsme si tím prošli, jsme získali cenné zkušenosti, které můžeme zužitkovat.

Jak důležité pro vás vlastně je, že jste vyhrál soutěž přeborových střelců?
Je to něco navíc. Zatím jsem vyhrával jen střelce na turnajích, tohle je dlouhodobá soutěž. Paráda.

Jaký je váš typický gól?
Haluz! To je můj gól. (směje se) Míč přeskočí ruku gólmanovi, netrefím ho pořádně a zapadne za tyč. Ať je to v tréninku nebo v zápase, pořád je to podobné. Spoluhráči to vědí. Hezkých gólů jsem dal jen pár. Střílím ošklivé góly, ale platí.

Sledujete nějak víc konkurenci z jiných týmů?
Sleduju obecně výsledky, celý přebor, abych měl přehled. Nedeptám se tím, když dá Mašlej hattrick. Ani nesleduju nijak zvlášť obránce, jen se kouknu při rozcvičce na gólmana, jestli je pravák nebo levák. To se pak může hodit, když na něj běžím sám. Víc nepotřebuju, všechno důležité nám řekne trenér. (usmívá se)

Co se střílení gólů týče – jste na hřišti velký sobec?
Jsem. Ve vápně se podle mě nenahrává. (usmívá se) Když je šance, vystřelím. Pokud mám hattrick a můžu přihrát před prázdnou branku, tak to udělám. Pokud jsem na nule, nenahrávám. Jsem sobec, to přiznávám. Střílím z každé pozice.

Co na to spoluhráči? To si občas vyslechnete, ne?
Když vidím bránu, tak prostě střílím. Někdy se kouknu pod sebe a dám to lépe postavenému spoluhráči, když je ta možnost. Ale musím ji vidět. Pokud to nevidím, tak nepřihrávám. To na mě může někdo křičet, jak chce. Góly jsou moje práce, ve vápně nahrávám opravdu málokdy. Jen v případech, kdy vím, že budu zablokovaný, pak nezkouším balon procpat stoperovi mezi nohama.

Jak to vlastně máte s penaltami? Kopal jste je až v závěru přeboru. Proč?
Na začátku sezony kopal Vlasta Vidlička, ale dvě nedal, tak už nešel. Pak to vzal Honza Markuzi a proměňoval je s přehledem. Já šel dvakrát na Čafce – jen abych nahnal góly. Při určování penalt nejsem ani dvojka, ani trojka. Ale když budu mít dva góly a my penaltu, vezmu si míč a jdu završit hattrick. Já si věřím. Maximálně ji nedám. Stávají se i horší věci.

Trenér taky říkal, že když se oholíte, přestanete dávat góly. Jak moc to platí?
No, když se podívám zpátky, tak to je asi pravda. Nevím proč, ale když se oholím den dva před zápasem, tak to na mě pak nějak padne a nestřílí mi to. Nevím, proč to mám v hlavě takhle.

Nechcete si pro klid duše nechat narůst plnovous?
V dubnu jsem se po dlouhé době oholil – den před zápasem – a nešlo to. Hrál jsem potom vyloženě špatně. Před utkáním na Hájích jsem se oholil taky a trápil jsem se až do závěru. Gól jsem sice dal, ale nebylo to zdaleka podle mých představ. Holit už se asi fakt před zápasy nemůžu.

Váš trenér Světlík je docela pedant na taktiku, ale taky poměrně vtipálek, že?
Můžu potvrdit, že taktiku bere vážně, tam nesmí být chyba. A když je, musí se odstranit. Obecně je s ním sranda, není to ten typ, že po tréninku řekne, že se uvidíme zítra a zmizí.

Kdo je vlastně v kabině Dukly JM největší srandista?
Určitě Karel Kristen. V kabině máme pohodu, přispívá k tomu každý, ale Karel v tomhle ohledu vyčnívá. On kecá pořád. (usmívá se) Táhne nás zkušenostmi, tmelí nás, umí v kabině i zakřičet. Ví, co a jak, má toho za sebou opravdu hodně. Je to přirozený lídr. (Kristen po sezoně odešel do Podolí)

Vy patříte k mladším hráčům. Mění se nějak s přibývajícími góly vaše role v týmu?
Snažím se mluvit hlavně při zápasech. Když se na nás hrne útok, mám všechno před sebou. Pak mluvím. V kabině ne že bych úplně mlčel, ale spíš si nechám poradit od trenéra a zkušenějších kluků.

V sezoně jste dostal jen jednu žlutou kartu. To jste tak slušný hráč?
Určitě to byla karta za řeči, někdy se vytočím, něco řeknu, ale táta mě hned okřikne, ať mlčím. Pak už jsem klidný a nic nekomentuju. Jen jedna žlutá je velmi dobrá bilance.

Velmi dobrou – spíš výbornou – bilanci máte hlavně v gólech. A ty jsou vidět nejvíc. Už k vám míří nabídky z vyšších soutěží?
Ne, ozvaly se jen Úvaly, a to asi hlavně kvůli tomu, že se s místními znám přes práci, jinak nic.

 

KDO JE ONDŘEJ KOTLÍK
Narodil se 13. srpna 1993. Hrál za Libeň, Dolní Břežany, Jesenici, v 17 letech odešel do Dukly Praha, v níž působil v dorostu a juniorce. Následně kopal na klubové farmě v Kunicích ve třetí lize, půl roku hrál stejnou soutěž ve Štěchovicích, pár měsíců dojížděl za fotbalem do Německa. „Byla to osmá liga, šel jsem tam s kamarádem. Chtěl jsem se rozehrát po dvou zraněních: byl jsem na plastice křížového vazu, pak meniskus. Roli hrály samozřejmě i peníze. V té době jsem trénoval s Duklou JM a do Německa jezdil jen na zápasy,“ vzpomíná Kotlík. „Když mi v Dukle nabídli, abych za ni začal hrát, neváhal jsem. Byl to posun. V Německu se to stejně rozpadlo a nemělo to budoucnost.“ Po stavební průmyslovce nastoupil na ČVUT, ale vydržel jen půl roku. „Jen jsem lítal mezi školou a fotbalem. Celkově jsem to nezvládal. Odpískal jsem to, protože mi fotbal byl přednější. Věřil jsem, že se můžu dostat výš. Rodiče nebyli nadšení, ale bylo to moje rozhodnutí,“ ohlíží se Kotlík, který dnes pracuje v projekční kanceláři Kalfas, která se zabývá vším okolo staveb. Plyn, voda, kanalizace, zateplení domů, rekonstrukce, vytváření kompletních projektů. To všechno Kotlík zvládá. „Učím se hlavně od šéfa, ale pár rodinných domů už jsem nakreslil,“ vypráví. Co takhle navrhnout fotbalový stadion? „To už je vyšší level. O hodně vyšší level,“ směje se.

 

Nejlepší střelci Pražská teplárenská přeboru 2016-17
1. Ondřej Kotlík (Dukla JM) 34
2. Miroslav Mašlej (ČAFC) 23
3. Petr Junek (Třeboradice) 21
Jan Micka (ČAFC) 21
5. Jakub Pospíšil (Královice) 19

Jak se střílelo v předešlých sezonách
2015-16
27 – Junek (Třeboradice)
26 – Mašlej (ČAFC)
22 – Šafránek (Uhelné sklady)
21 – Merta (Zličín)
20 – Formáček (Královice), Ibe (Bohemians Praha)

2014-15
41 – Zmeškal (Uhelné sklady)
32 – Formáček (Královice)
26 – Mašlej (ČAFC)
23 – Pešír (Přední Kopanina)
19 – Randa (Královice)

2013-14
25 – Pospíšil (Královice)
24 – Formáček (Královice), Randa (Královice)
17 – Zmeškal (Uhelné sklady)
14 – Kundelásek (Motorlet B), Kejha (Vršovice), Chvátal (ČAFC), Pešír (Přední Kopanina)
12 – Studnička (Meteor B)